21 dní - Den 0 Ve znamení blázna (1. část)

8. února 2014 v 21:09 | Samuel |  Starší povídky
Tak jsem se zas pokusil něco napsat. Víte, nedávno jsem dostal Tarotové karty, takže je teď tahám všude s sebou a tak. No tak jsem podle nich i něco vymyslel, přesněji podle těch prvních dvacetidvou. 22 karet, 21 dní, trochu to nedává smysl, ale jelikož jsou ty karty očíslované od nuly, tak je to vlastně v pořádku. Pochybuju, že někdy napíšu všech 22 kapitol, když jen u týhle první už začínám psát třetí část. Pokud se dostanu až k šesté, tak se budu milovat (vymyšleno to mám do třinácté, ale tak já toho vždycky hodně vymyslím a houby napíšu). Předem se tedy omlouvám, ale pochybuji, že tenhle příběh bude mít někdy konec. No tady je zatím první část z první kapitoly...


Bojím se. Bojím se bláznů. Bojím se kouzel. Bojím se světa. Mám strach.

Jak by tenhle svět plynul bez času… kdyby neexistoval čas? Nikdo si to nedokáže představit, i když myslí, že ano. Svět bez magie… to je totéž, ačkoli to lidem tak nepřijde. Jak snadno lze oklamat lidskou mysl? Ach jak to je jednoduché. A ty karty… ach ty karty, co skutečně říkají o našem osudu?

"Tento způsob předpovědi pracuje čistě s náhodou, jaké karty budou vyloženy, určí jen a jen náhoda, stejně tak je čistě náhodné, zda se vyložená předpověď skutečně naplní."
"Úžasné! Vyložíš mi?!"
"A mně taky!"
Charlie se na to díval a rozesmál se.
"Hloupá děvčata, nechápete, že tím vlastně řekl, že ten výklad je k ničemu, jelikož ti nic neřekne."
"Napoví mi, co se může stát," osopila se na něj jedna dívka.
"Jenže stát se může naprosto cokoli," smál se dál Charlie.
Zazvonilo a děvčata se uraženě odebrala do svých lavic. Byly uražené, že má Charlie pravdu.
"Vše je čistě náhodné," zopakoval potichu chlapec s tarotovými kartami na lavici.
"Takhle ty bavíš holky, Karo?," pousmál se na něj Charlie.
"Hlupáci nepochopí," řekl Karoz tak, že Charlie nepoznal, zda mluvil k němu nebo si to mumlal pro sebe.
Karoz zamíchal karty a zavřel oči.
-Charlie- řekl si v duchu.
Karty se mu vytrhly z rukou a začaly mu poletovat nad dlaněmi. Seděl sám v poslední řadě lavic a jen málokdy se někdo zajímal o to, co dělal. Byl neoblíbený. Ze začátku ho šikanovali, ale když viděli, že je mu to úplně jedno, přestalo je to bavit a začali ho ignorovat. Karoz se vždy choval, jakoby je ani neviděl, jakoby rány ani necítil. Když uviděl, že má v učebnicích vytrhané stránky, ani si nepovzdychl, nevytřeštil oči, vypadal, jakoby tam ty stránky normálně byly. Díky tomu spolužáci ztratili přehled o tom, které stránky mu vlastně vytrhali a tak si ani nevšimli, že když byl vyvolán, aby přečetl text ze stránky, která mu chyběla, odrecitoval ho, jakoby tam ta stránka byla. Věděli, že je divný, ale jak moc… o tom neměli tušení. Karty mu opět přistály v rukou a on jednu vytáhl. Odložil zbytek balíčku a pak tu jednu jedinou položil na stůl lícem dolů. Otevřel oči a kartu otočil. Vydechl.
"Dobrý den třído, tak pozdravíme se!," hubovala profesorka, když přišla do třídy.
Tehdy se po dlouhé době všichni otočili na Kara.
"Čeká se na tebe, debile," nevydržel to Charlie.
Karoz bez prodlení vstal.
"V pořádku, chlapče?," podívala se na něj profesorka.
"A-ano," řekl tichounce Karoz.
"Posaďte se," zavelela profesorka starostlivým tónem. Nespouštěla z Kara oči. "Karo, dojdi si za panem profesorem Axfordem."
"Ale paní profesorko…"
"Běž. Mám svou povinnost, Karo."
"Zajisté," řekl Karoz, vstal a odešel ze třídy.
Další věc, pro kterou byl pro ostatní Karoz divný. Kvůli každé maličkosti ho profesoři posílali z hodiny za profesorem Axfordem, který dělal na škole výchovného poradce.

Karoz zaklepal na dveře kabinetu.
"Vstupte," ozvalo se.
Vešel dovnitř.
"Dobrý den," pozdravil.
"Ach Karo, zase tě tu máme. Copak se ti stalo? Pojď blíž, chlapče," uvítal ho s obavami profesor Axford.
"Je tady?"
"Nikoli, ale už by měla končit, zavoláme jí, ano?"
Karoz přikývl. Pohled v jeho tváři se nezměnil. Pořád se díval tak bezcitně. Nevypadal, že by ho něco trápilo.
"Tak co?," zeptal se Karoz, když profesor zavěsil telefon.
"Už sem jede. Zatím mi pověz, viděls něco?"
"Karta XIII. Věštba pro jednoho spolužáka."
Profesor se zarazil, pak si povzdechl.
"To je smutné, ale to nelze změnit. Nitě času již byly upředeny. Nebudu se ptát, o koho jde. Na rozdíl od tebe si uchovávám city k lidem, nechci to vědět."
"Protože vy jste člověk," zamračil se Karoz.
"Ty mi to stále vyčítáš, Karo? Až strávíš na světě tolik let jako já, pochopíš to."
"Kolik to vlastně bylo?"
"747 991 let. Věř mi, také tě jednou ten život omrzí. Zažil jsem toho tolik a všechno, co si oni připomínají jako velké události, pro mě byly jen zlomky vteřin. Jen jsem znuděně předl nitě času."
"Je zábavné je sledovat. Už jsem tu přes 10 000 let, není to sice tolik jako vy, ale… Teď je však doba, kdy jsou lidské bytosti zajímavé. Všechny ty zbytečné boje, světové války a rozvoj techniky, která je jednou stejně zničí."
Náhle se otevřely dveře.
"Proč jsem tušila, že se tu zas budete dohadovat?," řekla žena stojící ve dveřích.
Měla dlouhé rovné černé vlasy, stejně temné havraní oči i oblečená byla celá v černém
"Ohazio, jsem rád, že jsi tu," řekl Karoz bez projevu nadšení či náznaku ironie.
Žena k němu přistoupila.
"Je to dobré, Karo. Ať se zas stalo cokoli, teď už je to dobré."
Pohladila ho po tváři, div ho neškrábla svými dlouhými černými nehty. Karoz zavřel oči. Když byly jeho chladné bezcitné studánkově modré oči zavřené, vypadal náhle tak nevinně. Stále bezcitně, ale tentokrát nevinně jako panenka. Ohazia mu prohrábla vlasy. Její něžné sněhově bílé prstíky s výraznými nehty projely mezi jednotlivými copánky Karových vlasů. Ty vlasy byly dalším z mnoha důvodů, proč ho spolužáci neměli v oblibě, Ohazia je však milovala. Měl je tmavě hnědé, dlouhé až pod kolena a spletené do spousty a spousty malinkatých copánků. Obzvláště zoufalý z nich byl profesor na tělesnou výchovu, ale měl zakázáno to jakkoli komentovat. Na vedení školy byl Karoz nahlášený jako sirotek, bez rodiny, vzpomínek, bez příjmení. Na tyto fakta, pak bylo svedeno jeho podivné chování, které označili za psychickou poruchu. Z toho následně vyplynuly pokyny pro vyučující, aby mu dělali jisté ústupky a při sebemenším náznaku toho, že je nějak mimo nebo podobně, měl být poslán za profesorem Axfordem. Kolik z toho je ale pravda? Opravdu málo, pokud vůbec něco, ale pro obyčejné lidi dostačující vysvětlení. Záměrně bylo také sděleno spolužákům pouze, že je sirotek, o nějaké poruše nic, aby ho nechápali, nechtěli ho mezi sebe a drželi si od něj odstup. Celkem dobře promyšlený způsob, jak dostat někoho jako je Karoz na školu.
"Není to nic vážného, promluv si s ním a pošli ho zpátky do výuky," řekl Axford a odešel, aby jim nechal soukromí.

Karoz přišel do třídy na poslední hodinu. Všichni se na něho dívali, ale on si jich raději nevšímal. Konečně zazvonilo na konec hodiny a začalo rychlé sklízení z lavic. Na rozdíl od ostatních si Karoz uklízel své věci pomalu a poctivě. Zrovna uklízel učebnici, když už mu na lavici zbyl jen balíček s tarotovými kartami. Natáhl se pro ně, v tu chvíli uviděl, že tam nejsou, pozvedl oči. U jeho lavice stál Charlie a v ruce držel jeho karty.
"Hledáš něco?," zasmál se.
"Vrať mi je," řekl Karoz.
Charlie se na něj zadíval. Většinou, když Karovi něco vzal, Karoz nasadil pohled alá "tak si to nech" a on mu to pak znuděně vrátil.
"Proč ti na těch pitomých kartách, tak záleží?," zeptal se ho.
"Vrať mi je," ignoroval ho Karoz.
-Tohle je spíš pohled alá "dej mi to nebo tě zabiju"- zasmál se pro sebe Charlie.
"Tak si je vezmi," ušklíbl se Charlie a běžel s nimi ke dveřím.
Karoz popadl svou tašku a rozběhl se za ním. Vyběhli ze školy, běželi po ulici a Charlie se hrozně smál. Díval se, jak za ním Karoz běží, vběhl na přechod a nevšiml si, že se ze zatáčky vyřítilo auto.


Karoz přistoupil blíž. V Charlieho rozevřené dlani ležel Karův balíček s kartami. Vzal si ho, naposledy se na Charlieho podíval pohledem chladným jako to mrtvé tělo a pak odešel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mojlko mojlko | E-mail | Web | 8. února 2014 v 21:35 | Reagovat

vážne super blog :)

2 Hin Hin | 9. února 2014 v 16:31 | Reagovat

Je to krásne.. som zvedavá o čom bude ďalší diel.. dúfam že bude čím skôr ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama