Nekrofil

26. října 2013 v 23:55 | Samuel |  Starší povídky
Říkal jsem, že občas možná napíšu nějakou krátkou povídku z deprese, no tak dneska jsem jednu napsal. Zdá se mi ale, že vždycky, když do nějaké povídky dám postavám i příjmení, je pak zmatek v tom, kdo je kdo, takže vám asi jména postav vypíšu, aby jste v tom neměli zmatek -___-

Postavy:
  • Fukushi Michio
  • Aihara Shou
  • Shirakura Yasuo

No tak snad se vám bude příběh líbit, když už se nemám k dopisování LCK a MU -___-



"Není to fér. Tohle prostě není fér."
"Zlato, tys zase nechal toho malého koukat na zprávy?," zlobila se žena.
"Není to moje chyba, nedokázal jsem ho od té televize odtrhnout," bránil se muž.
"Ale vždyť je mu teprve deset. Na tohle se nesmí dívat."
"Maminko, to není fér," kňoural stále chlapec.
"Co není fér, miláčku?"
"Ten pán v televizi zabil hodně lidí a oni řekli, že je zlý, ale pak ho taky zabili. Nejsou pak snad také zlí? Pokud on zasloužil smrt, nezasloužili by ji taky?," tázal se hoch.
"Michio, co to tady říkáš za hlouposti? Mazej do postele, hned!"

O devět let později…

"Hej Fukushi! Čekej, vole. Kam tak ženeš?"
"To jsi ty, Aiharo? Co chceš?"
"Chci jen jít s tebou."
"Jsi si jistý, že chceš?," pousmál se Fukushi a ukázal hlavou směrem k spolužákům.
Aihara se ohlédl.
"Hej Aiharo, ty jdeš domů s tím magorem?," ptal se jeden kluk.
"Shou, nechoď. Ještě, ti ublíží," klepali se dívky.
"Nejste trochu naivní, holky," rozesmál se Aihara.
"Neměl bys chodit," řekl Fukushi.
"Proč jako ne?"
"Protože pak spadneš stejně hluboko jako já."
"Hele Aiharo, zkus s ním jít a už nejsme kámoši, jasný?"
"Ale Yasuo…"
"Shou, pojď sem. Dělej!"
"Řekl si mi jménem," začervenal se Aihara.
"A budu ti tak říkat furt, pokud půjdeš domů se mnou. Mohli bychom třeba zajít ke mně, co říkáš?"
"YAOI!!!," vykřikly užasle dvě vedle stojící dívky.
"Nechte toho, yaoisty pitomý!," okřikl je Aihara.
"Možná mají pravdu," ušklíbl se Shirakura. "Vše záleží na tobě."
Aihara zrudl.
"Běž. Stejně každý ví, že jsi gay a taky, že jsi do něj zamilovaný. Se mnou už se raději nebav," zabručel Fukushi.
"Ale Fukushi… Já myslel, že jsme přátelé. Říkal si, že mě potřebuješ!"
"Vážně? Kdy jako?"
"Tenkrát před pěti lety,"….

"Fukushi, jsi tady? Hele, já vím, že se se mnou nebavíš, ale já tě prostě beru jako kámoše." Aihara zaslechl vzlykání. Vycházelo to z dámských toalet. Běžel za zvukem. "Fukushi, jsi tady?"
Náhle vytřeštil oči. Po celé místnosti byla krev, na zemi ležela malá asi tak dvanáctiletá holka, celá od krve a v koutě místnosti se choulil Fukushi. Brečel.
"Aiharo… Aiharo…"
Aihara běžel k němu.
"Fukushi, co se tu stalo?" Pak se na svého kamaráda pořádně podíval. "Co to? Tvoje ruce… Tys na ní šahal? Nebo… to snad ne. Fukushi, řekni, že tohle si neudělal ty."
"Já nechtěl. Aiharo, já nechtěl!!!," křičel bezradně Fukushi.
"Klid. Čím si jí zabil?" Fukushi rozklepaně ukázal na nůž, který ležel vedle dívky. "Kde jsi tady vzal nůž?"
"Já… vždycky s sebou nosím nůž."
"Proč proboha?"
"Já nevím, něco mě na nich… fascinuje."
"No to je jedno. Naštěstí je teď hodina, uklidíme to tady a tu holku… Vím, že je to hnusný, ale měl bys jí rozřezat, aby se nám vešla do tašky, musíme se jí zbavit někde mimo školu."
"Cože?! Měl bys přece… Měl by ses mě bát, měl bys utéct a všechno někomu říct!"
"Ne!!! Jsi můj kamarád. Nevím, jaký jsi měl důvod tu holku zabít, ale rozhodně tě v tom nenechám!"
"Aiharo."
"Můžeš mi říkat Shou, co ty na to, Michio?," usmál se Aihara.
"Ale jenom pro dnešek."
"Dobře. Tak šup než zazvoní."
"Shou?"
"Ano. Copak je?"
Fukushi se znovu rozbrečel.
"Ty seš, můj jedinej kamarád. Já… potřebuju tě. Asi jsem blázen, jsem nejspíš psychopat nebo já nevím. Nemám to v hlavě v pořádku, potřebuju tě, potřebuju tě!"
"Nebreč, Michio," řekl Aihara a objal ho. "Já tě neopustím. Budu pořád s tebou, nikdy tě nezradím."

"To už bylo dávno. Jdi si po svých!," křikl Fukushi.
"Proč jsi najednou tak zlý?!"
"Zlý? Idiote!!! Já ti prostě jen nechci šlapat po štěstí!!!"
"Michio?," zarazil se Aihara.
"Maturita se blíží a já vím, že neodmaturuju. Nechci, abys skončil jako já. Pokud tě teď začnou šikanovat, nebudeš se soustředit a tu maturitu projedeš. Raději se hezky uč. Třeba ti s tím tvůj vysněný kluk pomůže," řekl Fukushi a odešel.
"Fukushi?," povzdechl si Aihara.
V tu chvíli se nehorázně rozpršelo. Fukushi šel domů těmi nejtemnějšími uličkami města. V jedné z nich se zastavil. Opřel se o jednu zeď a sjel po ní dolů. Díval se na nebe, kapky deště mu stékaly po obličeji.
"Aihara Shou… hodnej kluk, oblíbenej u dívek, hlavně svou sexuální orientací, chytrý a vzorný student, pýcha rodiny… někdo takový nemůže být kamarád někoho, jako jsem já. Když popíšu sebe… Fukushi Michio… psychopat, nekrofil… odmalička fascinovaný noži a krví… už ve čtrnácti letech zabil o dva roky mladší dívku na školních záchodech… šílenec, kterého vzrušují mrtvoly… SAKRA!!! Jednou… jednou jedinkrát na jediný den… chtěl bych být normální… jako všichni ostatní… jako Shou…"
Kolem zamyšleného Fukushiho šel nějaký muž.
"Chlapče, co tady tak sedíš? Nastydneš. Tumáš, už to mám domů jen kousek, vezmi si můj deštník," usmál se na něj mile vyhlížející muž.
Fukushi se na něj podíval. Chtěl se usmát, poděkovat… jeho srdce náhle silně udeřilo. Fukushi viděl muže od krve. Chytl se za srdce. Bilo jakoby mu chtělo vyletět z hrudi a vidina zkrvaveného muže se střídala s reálným obrazem. Šílenství. Fukushi to nevydržel, vytáhl z kapsy kapesní nůž a vrhl se na muže. Bodl ho přímo do srdce. Muž nebyl zas tak starý, mohl být maximálně o deset let starší než Fukushi, navíc byl velmi pohledný. Fukushi ho položil na zem a lehl si na něj. Měl vypracovaný hrudník, Fukushi mu začal rozepínat košili. Mrtvé tělo může ho tak přitahovalo…
Další den cestou do školy viděl, že před ním jde Aihara. Šel za ruku s Shirakurou a vypadl skutečně šťastný. Při hodině se však Aihara celou dobu díval na Fukushiho, aniž by o tom Fukushi věděl.
"Fukushi-kun, k tabuli," řekla učitelka.
Fukushi vstal a šel, ale Shirakura vystrčil do uličky nohu a Fukushi o ní zakopl. Celá třída se začala smát.
"Ty seš fakt nemehlo," smál se Shirakura.
"Fukushi, koukej okamžitě vstát," zlobila se učitelka.
"Fukushi!," vykřikl Aihara a rozběhl se k němu.
"Shou, jdi od něj nebo je mezi námi konec, rozumíš?," vztekal se Shirakura.
"Stejně to se mnou nemyslíš vážně, Yasuo. Pojď, Michio, pomůžu ti vstát."
"Nedělej to, budou tě šikanovat, propadneš se stejně hluboko jako já," prosil Fukushi se slzami v očích.
"Je mi to jedno, Michio. Tam, kde jsi ty, budu šťastný a je mi jedno, jestli to bude na vrcholu nebo na samém dně společnosti," usmál se na něj Aihara.
"YAOI!!!," pištěli holky.
"Co blbnete, holky? Vždyť je to Fukushi, Fukushi Michio, ten… divnej týpek," zuřil Shirakura.
"Promiň, ale to, co mu Aihara řekl, je tak krásně romantický," rozplývala se jedna.
"Shou?," vzdychl Fukushi a rozbrečel se.
"Pusu! Pusu! Pusu!," volala učitelka.
Všichni se na ní zaraženě podívali. Učitelka zčervenala, vzala ze svého stolu knížku a schovala si do ní obličej. Shodou náhod to byla zrovna její yaoi manga.
"Byl jsem slepý. Celé ty roky, byl jsem tak slepý. Zasněně jsem se díval na Shirakuru a jemu podobné a hledal štěstí tak daleko a neviděl jsem, že to, co chci, mám celou dobu před sebou. Ty jsi pro mě ten pravý, Michio, tedy… pokud mě chceš," začervenal se Aihara.
"Ne Shou. Já nejsem tvé štěstí, jsem tvé prokletí. Mám tě rád, celé ty roky, ale… nejde to."
"Proč ne?"
"To je trochu citlivější, celá tahle věc je dost osobní a ty to tady řešíš před celou třídou, idiote!"
Fukushi vlepil Aiharovi facku a utekl ze třídy.
"Běž za ním. Já vám to omluvím," řekla učitelka.
Aihara se rozběhl na chodbu. Z okna viděl, že Fukushi utíká ven ze školy. Běžel za ním. Dohodil ho až v jeho oblíbené spleti temných a úzkých městských uliček.
"Michio, počkej!"
Chytl ho za ruku a přitáhl si ho k sobě.
"Pusť mě! Pusť mě!"
"Ne, dokud mi neřekneš, proč nemůžeme být spolu."
"PROTOŽE JSEM NEKROFIL!!!"
"Cože?"
"Je to tak, je to jako kdyby ses zamiloval do transsexuálky, budeš chtít, aby si změnila tělo, bude tě to trápit. Možná s ní zvládneš něco mít, ale bude ti to připadat tak nepřirozené, pokud to vůbec dokážeš, pokud se ti její tělo nebude hnusit."
"Pokud mě chceš mít mrtvého, pak proti tomu nic nenamítám."
"IDIOTE!!! Nechci ti ublížit, ale tady nezáleží na tom, co já chci. Nejsem normální, když mi v hlavě přeskočí, zabiju tě."
Aihara se na plačícího chlapce ve své náruči dlouze podíval.
"A co kdybys navštívil psychologa, třeba by ti pomohl."
"Nikdy! Poslal by mě pryč, daleko od tebe."
"Udělej, co ti připadá správné, ale neodmítej mě," řekl Aihara a pevně ho stiskl.
Fukushimu se rozbušilo srdce. Zahlédl Aiharu pokrytého krví. Srdce mu bilo, jakoby chtělo vyletět z těla. Krvavá vidina se střídala s reálným obrazem. Zas ten samý pocit. Fukushi vytáhl z kapsy svůj kapesní nůž.

Druhý den ráno našla nějaká žena v uličce dva chlapce. Oba byli nazí. Jeden byl mrtvý a druhý spal na něm. Zavolala policii. Fukushi se k Aiharově vraždě přiznal a stejně tak přiznal všechny vraždy, které kdy spáchal, včetně vraždy malé holčičky na školních záchodech před pěti lety.

"Fukushi Michio byl za své činy odsouzen k trestu smrti a včera hodinu před půlnocí popraven na elektrickém křesle. A nyní zprávy ze sportu…"
"Tati?"
"Ano? Copak je, Hiroki?"
"Ten kluk v televizi zabil hodně lidí a oni řekli, že je zlý, ale pak ho taky zabili. Nejsou pak snad také zlí? Pokud on zasloužil smrt, nezasloužili by ji taky?"
"Hiroki, co to tady říkáš za hlouposti?"


Konec

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama