Magic University - kapitola 3. Noční můra

3. října 2013 v 22:09 | Samuel |  Starší povídky
No tak jsem konečně dopsal čtvrtou kapitolu, což znamená, že vám sem hodím tu třetí :D
Možná byste chtěli vědět, proč to trvalo tak dlouho. Jako třetí kapitolu jsem měl hned, protože tam je prostě akce a to mě baví psát, ale v té čtvrté je potřeba na konci objasnit některá fakta a tak jsem se u toho konce prostě zasekl, protože tyhle kecy, ač jsou potřeba, tak jsou nudné na psaní :/
Ale tak snad už pátá kapitola půjde lépe, nyní si ale přečtěte kapitolu třetí a užijte si to ^^ ...

MAKOTO (předloha: Shun)

Magic University

Noční můra:


Makoto vešel do třídy, podivil se. Nikdo kromě Sayuri tam nebyl.
"Kde jsou všichni?," ptal se zaraženě.
"Díky ubytování na kolejích si tu všichni můžou krásně přispat," odpověděla Sayuri.
"To jo no, ale já nemohl spát."
"Jak to?"
"Měl jsem zlý sen, a co vyhnalo tak časně z postele tebe?"
"Zlý sen, ne… příšerný sen."
"Počkej, tys taky měla špatný sen?," podivil se Makoto.
"Ano, budeš mě asi považovat za blázna, ale mám pocit, že v tom je něco víc."
"Nejsi blázen, sny jsou záhadné a klidně by mohlo jít o znamení nebo předpověď budoucnosti. Co se ti zdálo?"
"No doufám, že tohle budoucnost není. Viděla jsem sebe, stála jsem kdesi… nebylo tam nic, jen krev všude po zemi a čtyři rozkrvavená těla," řekla trochu tišším hlasem Sayuri.
Makoto vytřeštil oči.
"Zdálo se mi skoro to samé. Stál jsem tam a na zemi ležela čtyři těla."
"Jenomže já ty těla poznala," rozklepala se Sayuri.
"Já taky, tedy většinu z nich. Byla si tam ty, Mayumi a Shoji. Jen to čtvrté nevím. Vypadalo skoro jako Shoji, ale přeci bylo trochu odlišné."
"To byl určitě Seiji," řekla přesvědčeně Sayuri. "V mém snu si byl taky ty, Mayumi, Shoji a Seiji."
"Kdo je Seiji?," zeptal se Makoto.
"Shojiho mladší dvojče. Také chodí k nám do třídy, ale na rozdíl od Shojiho je takový tichý, skoro neviditelný."
"Vážně? Dvojče?"
"Ano."
Nejednou se do třídy nahrnula spousta lidí. Bylo asi pět minut před zvoněním a všichni už se rozhodli vyrazit do třídy. Shoji doběhl ke své lavici.
"Ahojky, Maki!," volal s úsměvem.
"Ahoj," špitl Makoto.
"A já jsem snad vzduch?," zlobila se Sayuri.
"Promiň, Sayu, já tě neviděl."
Sayuri nafoukla tváře a předstírala uraženost, ale ve skutečnosti byla dost smutná, že si jí Shoji ani nevšiml.
"Kde je vlastně Mayumi?," rozhlédl se Makoto.
"Slyšel jsem, že Mayu není dobře," řekl Shoji. Sayuri se na něj vážně podívala. "Proč se na mě tak kouká a proč ty vypadáš tak ustaraně, Maki? Stalo se něco?," nechápal Shoji.
"Měli jsme se Sayuri téměř shodnou noční můru," řekl Makoto.
"A Sayu to zase bere jako nějaké to její znamení či co, že?," zabručel Shoji.
"Tak schválně, co se zdálo tobě?," tázala se Sayuri.
"No… byl to dost ošklivý sen, stál jsem někde uprostřed ničeho a na zemi ležela mrtvá těla, měl jsem pocit, že šlo o Makiho, Mayu, Seijiho a tebe."
"To už jsi třetí se stejným snem a vsadím se, že se to zdálo i Seijimu a Mayumi," řekla vážně Sayuri.
Shoji protočil oči.
"Je to jen náhoda, hele já zajdu za Seijim a uvidíte, že je to jen náhoda," zabručel podrážděně. Shoji šel k úplně zadní lavici. "Bráško, máš chvilku?"
"Shoji," rozzářil se Seiji, vstal a objal ho.
"Ale no tak, Seiji, nechovej se, jakoby to byl velký zázrak, že za tebou přijdu," rozesmál se Shoji, ale pak se zaposlouchal. Slyšel vzlykání. "Seiji, ty pláčeš?," strachoval se.
"Já jsem se hrozně bál," vzlykal Seiji.
Shoji ho k sobě pevně přitiskl.
"Čeho se bojíš? Copak se ti stalo, bratříčku?"
"Měl jsem hrozně zlý sen, bylo to téměř skutečné, moc jsem se bál. Zbytek noci jsem nemohl vůbec spát, neustále jsem tě volal," plakal Seiji.
Sayuri a Makoto to pečlivě pozorovali.
"Vidíš," poznamenala vítězoslavně Sayuri.
"Tys viděl, že já, Sayu, Mayu a ten nový jsme mrtví?," zeptal se opatrně Shoji.
"Jak to víš?," podivil se Seiji.
Shoji ho pomalu pustil a podíval se na Sayuri.
"Musíme to říct mojí mámě," řekla.
"Jo," souhlasil Shoji.

O přestávce se Sayuri, Shoji, Makoto a Seiji vydali do ředitelny. Zaklepali.
"Dále," ozvalo se.
Vstoupili dovnitř.
"Mami…"
"Sayuri, copak potřebujete?," usmála se paní Murasaki.
"Mami, měla jsem sen, tedy spíš noční můru a zjistili jsme, že já, Shoji, Makoto, Seiji a pravděpodobně i Mayumi jsme měli jeden a tentýž sen."
"To je zajímavé. Copak se vám zdálo?," ptala se s vážným výrazem na tváři ředitelka Murasaki.
"Stáli jsme uprostřed prázdna a každý z nás viděl kolem sebe mrtvá těla těch ostatních čtyř."
"To je… hodně zajímavé. Hlavně se uklidněte. Na zbytek dne vás omluvím z vyučování a pokusím se, jestli o takovém druhu snového propojení nenajdu něco v knihách tvého otce."
"Ale kdyby to vážně něco znamenalo… co máme já, Shoji, Makoto, Mayumi a Seiji společného? Proč zrovna nás pět?"
"Myslíš hodně napřed, jsi jasně dcerou svého otce, k tomu byste mohli využít ten volný čas, který vám dávám. Můžete zkusit zjistit, co vás pět vzájemně propojuje."
"Ale co by nás mohlo propojovat? Vždyť nemáme nic společného, obzvláště ne s Makotem, který je tu teprve druhým dnem," protestoval Seiji.
"Zrovna ty se mě ptáš na něco takového Tamashi Seiji?," pousmála se paní Murasaki.
"Omlouvám se," poklonil se Seiji.

Po delším rozhovoru konečně opustili ředitelnu.
"Co budeme dělat?," ptal se Makoto.
"Ty a Shoji půjdete navštívit Mayumi a já a Seiji zkusíme pátrat po tom spojení," řekla Sayuri.
"A kdo řekl, že to tu velíš?," brumlal Shoji.
"Zkus mi věřit, prosím. Znám naše kvality. Seiji přeci studuje strukturu duše a podstatu snů a navíc je plachý, takže než u Mayumi se spíš bude hodit v hledání, ty jsi velmi společenský a dokážeš promluvit lidem do duše, takže bys měl jít za Mayumi, u Makota ještě nevím na co je šikovný, ale jsem si jistá, že bude mnohem výkonnější, když bude pracovat s tebou, přeci jen on ti hodně věří a abychom byli dva na dva, tak já zbývám přidat se k Seijimu," objasnila Sayuri.
"Má pravdu, takhle to bude nejlepší," přikývl Seiji.
"Také si myslím," souhlasil Makoto.
"Jo, asi jo," zabručel Shoji.
Takže Sayuri a Seiji se vydali do školní knihovny a Shoji s Makotem šli za Mayumi na pokoj. Chodby na koleji byly potemnělé. Makoto se lehce chvěl. Shoji se rozhlížel ze strany na stranu.
"Děje se něco, Shoji?," ptal se vystrašeně Makoto.
"Něco cítím, něco tu je," řekl Shoji a zastavil se.
Makoto stál těsně za ním. Přímo před Shojiho tváří se k zemi snesl malinkatý pavouček. Přistál na zemi, Shoji ho pozoroval. Na zemi se však pohyboval mnohem rychleji než na pavučině a než to Shoji stačil zaregistrovat, vlezl mu po botě pod nohavici.
"Shoji?"
Shoji sebou začal ošívat.
"Fuj, votravnej pavouk," nadával. Najednou vidí, jak mu pavouček vylezl zpod rukávu na ruku. "Au!," vykřikl a máchnutím ruky pavoučka shodil.
"Je ti něco, Shoji?," strachoval se Makoto.
"Ten prcek mě kousnul, ale bolí to pěkně teda."
Po chvilce začal Shoji zrychleně dýchal, zapotácel se a podlomila se mu kolena.
"SHOJI!!!," vykřikl Makoto. "Jsi v pořádku?"
Shoji nic neřekl, neustále jen rychle dýchal a držel se za ruku. Po celé chodbě se ozval zlomyslný ženský smích.
…..
"Legrace… tohle bude obrovská legrace."


Konec

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama