Magic University - kapitola 2. Přátelství

24. září 2013 v 22:23 | Samuel |  Starší povídky
No tak už vám sem konečně dám 2. kapitolu. Dneska jsem dopsal třetí, ale tak asi si nechám vždycky kapitolu do zásoby XD , takže až dopíšu čtvrtou dám sem třetí atd. Ale dneska už nemám čas na dlouhé řeči, jelikož musím jít hajat ^^
Takže se dobře bavte :3 ...

SHOJI (předloha: Satoru)


Magic University

Přátelství:

Shoji proběhl snad celou školu, nikde nemohl Makota najít.
"Makoto! Kde jsi?!," volal, však marně.
Šel na záchod, byl vyřízený. Když otevřel dveře, plácl se do čela. Makoto se tam choulil v koutě a plakal.
"Že mě to nenapadlo hned," rozesmál se Shoji.
"Jdi pryč," vzlykl Makoto.
"Já půjdu, ale až s tebou."
"Proč mě nenecháte být?!," vykřikl Makoto zoufale.
Shoji se na něj překvapeně díval.
"My ti přece nechceme ublížit, teda já určitě ne, chci jen být tvůj kamarád."
"K-kamarád?," koktal Makoto nechápavě.
Shoji šel blíž a natáhl k němu ruku.
"Jo, kamarád, tak jdeš?"
Makoto na něj zaraženě zíral. Po chvíli sklopil oči, tváře se mu začervenaly a přikývl. Uchopil Shojiho ruku a ten mu pomohl vstát.
"Ty jsi… Shoji, že?"
"Ano, velmi mě těší, že tě poznávám Makoto," usmál se Shoji.
Makoto na něj chvíli užasle hleděl a poté se také usmál.
"Mě též."
Vrátili se do třídy, kde už začala další hodina.
"Kde jste byli chlapci?," zlobila se učitelka.
"Na záchodě, paní profesorko," ušklíbl se Shoji a šel si sednout.
Zraky spolužáků se upřely na Makota, který jako zkamenělý stál mezi dveřmi. Třásl se.
"Ty jsi ten nový, že? Pojď se posadit," pobídla ho učitelka.
"D-dobře," špitl Makoto a odcupital na místo.
"Kde jste byli?," zašeptala Mayumi.
"Jak jsem říkal, na záchodě," ušklíbl se Shoji.
"Cože?," vyjekla Mayumi.
"Ticho tam! Slečno Mayumi, takhle se chová dáma?," nadávala vyučující.
"Promiňte," omlouvala se Mayumi.
"Proč si utekl, Makoto?," zeptala se Sayuri.
"Já… totiž…," zakoktal se Makoto.
"Já ti to potom vysvětlím," odpověděl za něj Shoji a dál už se věnovali výuce.
Začala velká přestávka a všichni se nahrnuli ven ze třídy.
"Kam jdou?," tázal se Makoto.
"K výdejně svačin, teď tam ale bude fronta, půjdeme tam až později, je to chytré. Jeden by řekl, že na nás nic nezbyde, ale jelikož svačin je přesně na počet studentů a všichni dostávají to samé, tak to žádná prohra není," vysvětlila Mayumi.
"Tak řekneš mi, proč Makoto utekl?," naléhala Sayuri.
"No to bylo, protože…," Shoji nestihl ani doříct větu a ve školním rozhlase se ozvalo hlášení.
"Studentka Murasaki Sayuri se má okamžitě dostavit do ředitelny! Opakuji! Murasaki Sayuri okamžitě do ředitelny!"
"Měla bys jít," řekl Shoji.
"Jo. Řekneš mi to pak," souhlasila Sayuri a šla.

Sayuri zaklepala a vešla dovnitř.
"Ahoj, Sayuri," usmála se paní Murasaki.
"Copak potřebuješ, mami?"
"Jak se ti líbí nový spolužák?"
Sayuri nechápala, na co matka naráží.
"Vypadá mile," řekla.
"A co jeho… pleť nebo pečeť… co si na to říkala?"
"Je to… zajímavé."
"No dobře, tak já půjdu rovnou k věci. Buď na toho kluka milá, holčičko a ostatní také. Tohle už je sedmá škola, na kterou přestoupil, vždy musel ukončit studium kvůli šikaně. Naše universita je jeho poslední nadějí, pokud to i tady dopadne špatně, bude muset Makoto dostat soukromého učitele a to by nejen odřízlo Makota od všech společenských vztahů, ale také by to nejspíš zrujnovalo jejich rodinný rozpočet. Makoto to má v životě těžké, je adoptovaný, neví kdo je a ještě ta jeho zvláštní pleť… Dokážeš si představit, jak se cítí, že?"
"Ovšem," přikývla Sayuri a sklopila hlavu.
Shoji už jí nemusel nic vysvětlovat, pochopila, proč Makoto utekl. Tohle však nemohla říct matce, to by byl konec Makotových nadějí.
"Dokážeš se postarat, aby se mu tady líbilo? Já i Makotův otec na tebe velmi spoléháme. Slíbila jsem panu Midorimu, že si vezmeš Makota pod ochranná křídla. Máš mou plnou důvěru, dceruško," pousmála se tak nějak prosebně ředitelka Murasaki.
"Neboj se, mami. Slibuji na jméno našeho rodu, že tě nezklamu. Všichni studenti budou na Murasakiho Universitě pro Nadpřirozena spokojeni včetně Midori Makota," odpřisáhla Sayuri s odhodláním v očích.

Ve třídě si zatím Shoji a Mayumi povídali a snažili se zapojit do rozhovoru i plachého Makota. Přistoupila k nim skupinka kluků.
"Ahoj, Makoto. Můžu na tebe mít dotaz," ušklíbl se jeden.
"No… tak dobře," zachvěl se Makoto.
"Kdo se ti vyblil do ksichtu?"
Celá parta se rozesmála. Makotovi se nahrnuly do očí slzy. Chtěl vstát a zase utéct, ale Shoji mu položil ruku na rameno a jemně ho přitlačil zpět na židli. Makoto se na něj překvapeně podíval. Shoji vstal a postavil se proti rozesmátému davu.
"Nepřehnal si to trochu?," zabručel rozzuřeně.
"Hele klídek, Shoji. Co tě žere, kámo?"
"Já nejsem žádnej tvůj ,kámo'," zavrčel Shoji a skočil po něm.
Ve vzduchu se změnil ve vlka a v této podobě dopadl na nepřítele. Makoto vykřikl.
"Hej, Shoji, co blbneš, budeš mít průser," volala na něj Mayumi.
Shoji byl jako hluchý, stál nad klukem jako nad kořistí a zlověstně na něj vrčel.
"Shoji je…," zakoktal se Makoto.
"Ano, Shoji je vlkodlak," přikývla Mayumi.
Shojiho temně černá srst se ježila hněvem, zlatýma očima zíral do očí nepřítele. Jeho pohled jakoby říkal: zabiju tě.
"Shoji, prosím dost," zasténal Makoto.
Shoji se uvolnil, pomalu slezl z hocha a proměnil se zpět.
"Převleč si spodky, zbabělče," pousmál se sadisticky na nepřítele a šel si sednout.
Kluci z jeho party se na svého kámoše podívali a začali se smát. Chlapci došlo, co se stalo, vstal a utíkal na záchody. Mezi dveřmi minul Sayuri, která se právě vracela z ředitelny.
"Co se mu stalo?," ptala se nechápavě.
"Ale děťátko se nám strachy pomočilo," ušklíbl se škodolibě Shoji, opřel se o opěradlo židle, dal ruce v týl a nohy hodil na lavici.
"Co se tu dělo?," zeptala se Sayuri, když došla k Mayumi.
"Ale ten kluk se posmíval Makotovi a Shoji na něj zaútočil," řekla Mayumi.
"Shoji, tobě nestačí, že ti hrozí dudka ředitele školy, že ne?," kárala ho Sayuri.
"Mně je to fuk," zabrumlal Shoji.
"Co? Jak na to vůbec můžeš takhle kašlat?"
"Víš, Sayuri, mně je všechno fuk, když se jedná o ochranu kamaráda," řekl Shoji a mrkl na Makota.
Makoto se začervenal a pak se na něj usmál.
"Díky, Shoji."
"Neděkuj, tohle přeci přátelé dělají."
Sayuri si odfrkla, ale pak se usmála.
"Pro tentokrát tě už kárat nebudu, ale ať už se to neopakuje," řekla snažíc se nasadit přísný tón hlasu.
"Ty jsi tak průhledná, Sayuri," rozesmál se Shoji.
"Hej! Co si o sobě vůbec myslíš, ty pse jeden vypelíchanej!"
"Cos to řekla, já jsem vlk!"
"Ne seš hnusnej čolk, nic jinýho nejseš!"
"Takhle se hádají často," zeptal se opatrně Makoto.
"Téměř pravidelně," usmála se Mayumi.
Makoto a Mayumi se rozesmáli.
…..
"Čarodějko praštěná!"
"ČOKLE JEDEN PITOMEJ!!!!!"


Konec


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hin :3 Hin :3 | 25. září 2013 v 17:13 | Reagovat

Heh.. zo začiatku to bolo dosť smutné, ale ku konci som sa na tom smiala xD Nemôžem sa dočkať ďalšieho dielu, dúfam že ho dnes pridáš :3 Túto poviedku mám radšej ako LCK ^^

2 Lilyan*** Lilyan*** | 27. září 2013 v 21:50 | Reagovat

Wow,je to skvělý :) Těším se na třetí díl<33 :)

3 Kichi Kichi | 2. října 2013 v 6:04 | Reagovat

Jou no ! Přidej už další >< :3..je to žobské ^^.. Uplně..Makoto *Q*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama