Magic University - kapitola 1. Symbol neznáma

22. září 2013 v 15:19 | Samuel |  Starší povídky
No tak jsem začal psát ještě jinou povídku, jelikož na LCK nějak nemám náladu. Asi není tajemství, že teď poslední dobou často čmárám v saii. No tak jak tahle povídka vlastně vznikla, náhodou jsem narazil na anime Shin sekai yori a napadlo mě, že by to byly úplně úžasné předlohy do saie. No tak jsem tak šmáral a každou tu postavu jsem předělal na svojí, dal jsem jim jména a nakonec s nimi vymyslel příběh. Doufám, že se vám Magic University bude líbit a snad mi odpustíte, že se teď budu nějakou dobu věnovat tomu a tak trochu odsunu dopsání dalšího Lights - camera - KISS :/
Tak snad se M.U. bude líbit no...

SAYURI (předloha: Saki)


Magic University

Symbol neznáma:

Sayuri seděla u psacího stolu a dívala se z okna. Uviděla, jak před domem zastavilo auto. No domem… on je to vlastně hrad a zároveň také škola. Sayuri vstala a běžela do vedlejší místnosti.
"Mami, staví tu nějaké auto!," volala.
"Já vím. Neřekla jsem ti to, ale máme nového studenta," řekla matka.
"Proč si mi to neřekla?"
"On je… trochu jiný…"
Matka se tvářila vážně. Sayuri na ni jen zaraženě hleděla. Ozvalo se zaklepání. Matka vyzvala ke vstupu a dovnitř vešly dvě postavy v černých pláštích a stříbrnými maskami na obličejích. Jedna byla vysoká jako dospělý, druhá asi stejně jako Sayuri.
"Ten menší je…."
"Ano. Omluvte mě, já jsem ředitelka školy, paní Murasaki a toto je má dcera Sayuri. Nevěděla, že přijede nový student a tak je poněkud… zaskočená."
"V pořádku, velmi mě těší, paní Murasaki. Toto je Makoto a já jsem jeho otec," řekla vyšší osoba.
"Ráda vás poznávám a hlavně tebe Makoto, snad se ti bude u nás líbit," usmála se ředitelka Murasaki.
"Nebude," špitla menší postava v plášti.
"Omluvte ho, ale říkal jsem vám, co můj hoch prožívá," omlouval se jeho otec.
"V pořádku. Sayuri, měla bys jít na hodinu, já musím tady s Makotem a jeho tatínkem ještě něco vyřešit, pak za vámi Makota pošlu, dobře?," řekla paní Murasaki.
"Ano, matko," povzdychla si Sayuri a šla.
Chtěla tam zůstat, zajímalo jí, co musí ještě řešit a co je ten Makoto vlastně zač.
"Ahojky, Sayuri, jak to, že tak pozdě? Obvykle tu býváš mezi prvními," volala na sayuri z lavice nějaká dívka.
"Ahoj, Mayumi," řekla Sayuri a posadila se do lavice.
"Děje se něco?," strachovala se Mayumi.
"Ne, jen… jsem se zamyslela. Máme nového studenta."
"Cože? Jak to, že si mi to neřekla?"
"Já to nevěděla. Je teď u mámy, ale je celý v černém plášti a na obličeji má masku."
"To je… divné," zamyslela se Mayumi.
"Nějakej maskovanej drsňák?," ozvalo se z lavice za nimi.
"Shoji, copak nevíš, že odposlouchávat cizí rozhovory je nezdvořilé?," zlobila se Sayuri.
"Tak pardon, ale víš, že já si na způsoby moc nepotrpím," ušklíbl se Shoji.
Do třídy vešel učitel.
"Žáci, dnes k nám přijel nový student a já stejně jako ostatní vyučující spolu s paní ředitelkou očekáváme, že k němu budete mít úctu a budete se chovat slušně," řekl.
Zvědavost Sayuri, Mayumi a Shojiho ještě více vzrostla. Celá třída se naplněna očekáváním dívala směrem ke dveřím. Hoch vešel dovnitř. Byl oblečen již ve školní uniformě, na rukou měl však bílé rukavice a na obličeji stále tu stříbrnou masku. Jeho jemné vlasy byly zbarveny do tmavě fialova.
"Má krásné vlasy a jak je štíhlý, to bude nějaký fešák," usmála se Mayumi.
"Nejsem si tak jistá," řekla nejistě Sayuri.
Rukavičky a maska ji zneklidňovaly, po zádech jí přejel mráz. Cítila, že něco není v pořádku. Tu masku jistě neměl proto, aby nikdo neviděl, jak je krásný, bylo v tom něco jiného, něco co Sayuri lehce děsilo.
"Zajímavé," podotkl Shoji.
"Sayuri? Jsi v pořádku?," ptala se Mayumi, když se podívala na svou kamarádku.
Sayuri byla bledá jako stěna, lehounce se chvěla. Neznámo skryté za onou maskou jí nahánělo husí kůži.
"Tohle je Makoto. Makoto, mohl by ses ukázat spolužákům, prosím?," oslovil hocha učitel.
Makoto se otočil směrem ke třídě. Pomalu zvedal pravou ruku. Konečky všech pěti prstů se dotkl masky.
"Musí dělat tak pomalé pohyby, je to znervózňující," bručel Shoji.
"Je celkem děsivý, svým způsobem," poznamenala Mayumi.
Sayuri nic neříkala, jen upřeně hleděla na chlapce stojícího před tabulí po boku učitele. Hoch vzal masku, pomalu ji začal oddalovat od své tváře. Všichni na něj jen upřeně hleděli a čekali, co uvidí. Když už měl masku od obličeje asi na délku dlaně, začal s ní pomalu uhýbat směrem vpravo, aby spolužákům ukázal svou tvář. Zachrastění. Stříbrná maska ležela na zemi a zrak všech se upínal na malého chlapce.
"No teda, vážně zajímavé," řekl Shoji.
"Co je to za pleť?! Fuj!," vyjekla Mayumi.
Hoch tam stál se smutným výrazem na tváři. Lehce stáhl z rukou rukavičky, zvedl masku a spolu s rukavicemi ji uložil do svého batohu. Jeho pleť měla zvláštní šedo-modrou barvu.
"Co je zač?," vydechla Sayuri.
"Makoto, posaď se prosím támhle vedle Shojiho," řekl učitel a ukázal na lavici za Sayuri a Mayumi.
Makoto prošel těsně kolem Sayuri a posadil se za ni.
"Ahoj, já jsem Shoji, rád tě poznávám," usmál se Shoji.
Makoto se na něj jen jakoby nechápavě podíval, ale neřekl nic. Hodina pokračovala a ve třídě bylo naprosté ticho. Učitel by na jednu stranu spokojený, ale zároveň ho to zneklidňovalo. Klid ve třídě je pro učitele ráj, ale když v nejupovídanější třídě na škole je ticho jako v kostele, něco musí být špatně. Zazvonilo na přestávku. Všichni se nahrnuli kolem Makota.
"Hele Makoto, co jsi zač?," ptal se jeden.
"Tak se mu koukni na pečeť," volal druhý.
"Černý otazník? Co to je?," divil se třetí.
Sayuri to slyšela a vytřeštila oči. Tahle škola nebyla jen tak obyčejná, nejen tím, že byla hrad, ale na téhle škole se učila nadpřirozena. Tvorové podobní lidem, ale přesto odlišní. Každý student měl na levém rameni na uniformě přišitou takzvanou pečeť a na ní měl znak, podle kterého mohl každý hned určit, co je zač. Například Sayuri měla na pečeti fialové kolečko na bílém podkladu, to byl znak pro čaroděje.
"Hej Sayuri, ty jsi dcera ředitelky, ty víš, co je to černý otazník na bílém podkladě?," zeptal se někdo.
"To je… to je… symbol neznáma…," vykoktala ze sebe Sayuri.
"Počkat, Makoto, ty nevíš, kdo jsi?," ptal se zaskočeně Shoji.
Makoto se rozbrečel, vstal, protlačil se skrz dav a utekl ze třídy.
"A jejda," řekla Mayumi.
"Makoto, počkej!," volal Shoji a rozběhl se za ním.
"Sayuri, co to znamená ,symbol neznáma'?," tázala se Mayumi.
"To znamená, že… nikdo ani jeho nositel sám neví, co je za tvora," řekla Sayuri a ukázala ostatním symbol černého otazníku ve své encyklopedii pečetí.

"Myslíte, že to tu bude jiné?"
"To doufám, už nemůžeme pořád střídat školy, Makoto se potřebuje usadit, pokud to nevyjde ani tady, budu nucen sehnat mu soukromého učitele. Nedokážu pochopit tu dětskou škodolibost."
Paní Murasaki se smutně zadívala na Makotova otce.
"Snad budou naši studenti ohleduplnější vůči odlišnosti. Sami to jistě znají, když chodí mezi lidmi a cítí tu odlišnost, tak snad pochopí jeho city a začlení ho mezi sebe."
"On je… zničený z toho, že neví, co je zač. Schovává se a mně nezbývá než snažit se mu pomoci, oblékat se jako on a hledat školu, kde by ho nešikanovali."
"Jak jste se stal jeho otcem?"
"Našel jsem ho u nás před domem, moje milovaná zemřela, když byla v očekávání, takže jsem si myslel, že je to dar z nebes, náhrada za mrtvou ženu a dítě."
"Takže jste se ho ujal?"
"Ano, je pro mě vším a nemohu se dívat, jak trpí."
"Rozumím vám, i já ztratila milovanou osobu, po mém muži mi zbyla jen dcera, která je mu tolik podobná," povzdychla si ředitelka Murasaki, přistoupila k zničenému muži a položila mu ruku na rameno.
"Můj malý Makoto…"
"Nebojte, věřím, že tentokrát bude Makoto šťastný."
.....
"Já nikdy nebudu šťastný," vzlykl Makoto a po tváři mu stekla lesklá kapka slz.


Konec
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilyan*** Lilyan*** | 23. září 2013 v 11:51 | Reagovat

Ježiši :O Je to krásný a já nevnímala nic okolo dokud jsem nedočetla :) Je to úžasný :) <33 Rozhodně budu číst dál ;) I když se nemůžu dočkat LCK :DD

2 Hin :3 Hin :3 | 23. září 2013 v 19:03 | Reagovat

..Konec? To už nebude pokračovanie? Nebo jo? O.O

3 EmoSam EmoSam | 23. září 2013 v 20:21 | Reagovat

[2]: bude, už ho mám i napsané, ale včera jsem ho sem nechtěl dávat, protože jsem nevěděl, jestli se vám to bude líbit a dneska nevím jestli na to budu mít čas, protože mám hrozně moc úkolů TT^TT

4 Hin :3 Hin :3 | 23. září 2013 v 20:35 | Reagovat

[3]: Som rada, že bude pokračovanie :3 Jo já mám taky moc úkolů T.T

5 Kichi Kichi | 2. října 2013 v 6:03 | Reagovat

Hohoho ! Už se mi povedlo to opravit a mohu přidávat komentáře, takže jak už jsem ti i psal tak je to prostě skvělé *Q*.. uplně žobí.. ~

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama