Lights - camera - KISS!!! (6.díl)

31. srpna 2013 v 23:47 | Samuel |  Starší povídky
Takže jsem konečně dopsal šestý díl LCK. Než na to zapomenu, tak chci říct, že jsou tu nějaké názvy anglicky a s překladem mi bylo pomáháno. Tímto chci zachovat autorská práva k genialitě tohoto Žoba a tak přiznávám, že ten překlad je jeho dílo XDDD (mám namysli názvy písní od Fiery Four, které v tomto díle jsou). Doufám, že co nejdřív napíšu sedmí díl, ale tak zas vás jdu trochu napínat. Takže tentokrát tu máme víkend a Fiery Four mají večer koncert. Kdo bude pozvaný? Co se na koncertě odehraje? Objeví se také jedna nová postava, která nám následně v dalších dílech příběh pěkně zamotá XDDD. Každopádně ke konci se ještě z daleka neblížím a tak doufám, že vás bude LCK i nadále bavit :)


Jack seděl v obývacím pokoji a čekal na Stanleyho, až přijde z kuchyně. Stanley se konečně objevil ve dveřích.
"Pořád to nechápu," bručel Jack.
"Prostě jsme o tebe měli starost, co na tom nechápeš?"
"Hele Stanley, to vypadám fakt tak mimo?"
"Se podívej do zrcadla, ňoumo. Včera potom na pláži už si vypadal docela dobře, ale dneska seš zas bílej jak stěna."
"Není mi moc dobře."
"Nedivím se, vždyť skoro nepiješ a kdys naposledy jedl, co?"
"Nemám hlad ani žízeň."
"Ale to co máš je koncert," podotkl Stanley. "Zvládneš to dneska na podiu?"
"No jo, my máme vlastně večer ten sobotní koncert. Bože, za chvíli máme ještě zkoušku. Musím běžet."
"Počkej!," křikl Stanley, když byl Jack už u dveří. "Vrať se potom a zařiď si stěhování."
Jack se na něj nechápavě podíval.
"Co prosím?"
"Už jsme to přeci plánovali dřív a teď to opravdu potřebuješ. Chci, aby ses ke mně přestěhoval."
"Ale já…"
"Prosím, Jacku. Nebudu moci spát, pokud tě nebudu mít u sebe, abych věděl, že jsi v pořádku. Jsi můj nejlepší přítel a partner z povolání, bojím se o tebe."
"No dobře, ale teď už fakt musím letět."
"Jo a ještě něco," zastavil ho naposledy Stanley. "Mám dva VIP lístky na ten koncert plus dvě propustky do zákulisí. Dostanu ho na ten koncert, i kdybych na něj měl vžít buldozer."
Jack vytřeštil oči a v tu chvíli se mu podlomila kolena.
"Bože," vzdychl.
"Jacku!," přiběhl k němu Stanley ustaraně. Objal ho. "Uklidni se, pokud skutečně Zophiela miluješ, pak udělám cokoli, aby si ho získal. Večer jsem na tom koncertě i se Zophielem, to přísahám," pošeptal mu do ucha.
O něco dřív u Andrewa doma:
Zazvonil zvonek. Andrew šel otevřít.
"Ahoj, Gabrieli, jsem rád, že jsi tu," přivítal hosta Andrew.
"Řekl si, že mě chceš vidět a že pro mě něco máš. Byl jsem hrozně zvědavý," usmál se Gabriel.
Andrew nabídl Gabrielovi, aby se usadil v obývacím pokoji a odešel do své ložnice. Když vešel zpět do místnosti, byl Gabrielovi za zády.
"Zakryj si oči a nepodváděj," pousmál se.
Gabriel byl zvědavý, ale nerad by zkazil překvapení a tak si zakryl oči. Andrew přišel před něj s nějakou krabicí, posadil se na bobek, zasněně se zadíval na Gabriela… měl takovou chuť ho políbit, ale věděl, že to není správné.
"Už se můžu podívat?," zeptal se nedočkavě Gabriel.
"Ne, nejprve mi řekni, kolik ti Zophiel včera nasbíral mušlí," řekl Andrew.
"Přesně 200 lastur. Proč?"
"Tak otevři oči," pobídl ho Andrew.
Gabriel se podíval. Andrew seděl před ním a v rukou držel krabici plnou mušlí.
"Božíčku," vydechl Gabriel. "Kolik jich tam proboha je?"
"Přesně 800, klidně si to přepočítej. Což znamená, že jsem čtyřikrát lepší než Zophiel. Gábi, tyhle lastury jsou jediný důvod, proč jsme se s Katzem včera umístili tak špatně. Odmítl jsem se soustředit na práci a raději jsem pro tebe lovil mušle. Pochop to už konečně, je mi jedno, jakou máš orientaci, já boj o tvé srdce nikdy nevzdám."
Andrew se podíval na Gabriela vážným pohledem. Gabriel byl zaskočený.
"Vzdáš. Jednou to vzdáš. To ty se probuď a konečně pochop, že ten boj, co tu svádíš, je úplně marný. Ty prostě nejsi holka!"
"Tušil jsem, že to řekneš, ale ty lastury si stejně vezmi, dohromady jich už budeš mít celkem tisíc. Jo a ještě něco si vezmi."
Andrew podal Gabrielovi nějaký papírek a kartu.
"To jsou…"
"Ano. Dneska večer máme koncert. To je VIP vstupenka a ta karta je propustka do zákulisí. Vím, že jsi fanoušek Fiery Four a chci, abys pak za mnou po koncertě přišel."
"No tak dobře."
"Děkuju, ale teď už musím jít, máme ještě zkoušku, takže nevadilo by ti, kdybys už šel?"
"Ne v pohodě."
Gabriel odešel a Andrew se vydal na zkoušku. Měl však v plánu víc než jen vidět Gabriela na koncertě a na téhle zkoušce prozradil zbytku kapely, co plánuje a přizpůsobili tomu program.
Přišel večer, Gabriel našel svoje místo a posadil se. Bylo mu líto Andrewa, ale nemohl popřít, že se už na koncert těší. Bez ohledů na to, co k němu Andrew cítil, byli Fiery Four Gabrielova oblíbená skupina.
"Můj bože, Gabrieli, co ty tu děláš?," ozval se známý hlas po Gabrielově pravici.
"Stanley, to je překvapení," usmál se Gabriel.
Stanley se celý ztuhlý posadil na židli vedle Gabriela, až v tu chvíli si Gabriel uvědomil, kdo to jde za ním.
"Gabrieli?," podivil se Zophiel.
"Zophieli?," Gabriel ztuhl. "Ty jsi tu taky?"
Do začátku zbývalo posledních pár minut. Gabriel už nic neříkal, jen ztuhle seděl na místě. Stanley se cítil provinile, Gabriel tu byl určitě na pozvání Andrewa a tak zničil plány nejen sobě na pomoc Jackovi, ale i Andrewovi. Zophiel se neustále díval na Gabriela. Z jeho pohledu nebylo poznat, co si myslí, nad čím přemýšlí, jen se na něho díval. Konečně začal koncert a Fiery Four se objevili na pódiu.
"Jupí!!! Jacku!!!," ozvalo se nalevo od Gabriela.
Gabriel se podíval a vytřeštil oči. Vedle něho seděla překrásná dívka s dlouhými vlnitými vlasy barvy modré jako čistá letní obloha.
"Páni," vzdychl Gabriel.
"Co prosím?," otočila se k němu dívka.
"Promiňte, já… dobrý den, jsem Gabriel, Gabriel Johnson."
"Těší mě, já se jmenuji Ester White."
"White? Počkat vy jste…"
"Mladší sestra Jacka Whita, basáka kapely Fiery Four."
"Počkat! Nejsi ty náhodou zpěvačka ze skupiny Elegant Girls?"
"Už ne, skončila jsem s nimi," odpověděla Ester.
"Jak to?"
"Zamysli se, zpívá nás tam sedm. Já mám až moc velký talent na to, abych se nechala zastiňovat šesti obyčejnými zpěvačkami."
"A-aha."
Gabriel byl zaražený, vždycky si myslel, že Ester je milá, společenská dívka, teď se ale chovala dost povýšenecky.
"No tohle říkal náš manažer a já jsem zvyklá řídit se pravidlem: manažer ví vždy vše nejlíp," rozesmála se Ester.
Gabriel se na ni zadíval.
-Má tak krásný smích,- pomyslel si.
"To už jsou v půlce písničky? Tak jsem se s vámi zapovídala, že jsem přestala vnímat koncert."
Dál už se všichni jen potichu dívali a poslouchali koncert. Konečně přišla poslední píseň.
"Tahle je má oblíbená," vydechl Gabriel dojatě.
"Moje též," pousmála se na něj Ester.
"Je to taky jejich nejslavnější song. 75% fanoušků Fiery Four má nejraději tuto píseň."
"I'm not a king anymore. Nikdy nepochopím, kde vzal zpěvák inspiraci pro text téhle písně."
"A Katze k tomu složil skvělou hudbu."
"To ano."
"Jen jedna věc mě trápí."
"A jaká?"
"Všimla jste si už, že vždycky, když ji zpívá, tak Andrew brečí?"
"Už jsem o tom slyšela, ale nikdy jsem tomu nějakou vyšší pozornost nevěnovala a to média ještě odpověď na tuhle otázku z Andrewa nedostala?"
"Ne. Už se ho na to dokonce nesmí ptát, bylo to označeno za narušování zpěvákova soukromí."
"Zpěváci mají nějaké soukromí? Toho jsem si za celou svou kariéru tedy nevšimla."
Gabriel se díval na Ester. Byla tak nádherná, tak slaďoučká.
-Takhle nějak se asi cítí Andrew, když se dívá na mě.- pomyslel si Gabriel.
Píseň skončila.
"Chtěli byste přídavek?," zeptal se Andrew.
"Ano," křičeli všichni.
"Tak to mám pro vás dobrou zprávu. Počkejte prosím tak pět minutek, mám pro vás, ale hlavně pro jednoho konkrétního člověka přichystané překvapení," usmál se Andrew.
Gabriel se zadíval na pódium. Bylo mu jasné, koho měl Andrew namysli tím konkrétním člověkem. Po necelých pěti minutkách náhle zhasla světla. Pódium bylo tak temné, že na něm nebylo nic rozeznat. Náhle začala hrát kytara, k ní se brzy přidala baskytara a nakonec i bicí. S posledním úderem bicí se světla rozsvítila. Všichni byli zaskočeni tím, co viděli. Brian, Katze a Jack stáli na pódiu jako obvykle, ale Andrew… měl na sobě modrou dívčí uniformu s krátkou sukní a na hlavě paruku, ta měla stejně jako jeho vlasy akrylovou barvu, ale byla mnohem delší a po stranách měla dva malé culíčky. Nevědět, kdo to je, mohl by si ho někdo splést s rozkošnou mladou středoškolačkou.
"Andrew…," vydechl užasle Gabriel.
"Vím, že se asi divíte, co to mám na sobě, ale… dovolte mi prosím, teď pronést pár slov k jednomu jistému člověku, který se nachází v této místnosti….
Já vím, že si jsi vědom, že mluvím k tobě, tak prosím, pečlivě poslouchej. Tohle všechno tady a teď dělám jen a jen pro tebe, protože tě mám velmi rád, ne já tě miluji a doufám, že už chápeš, že já pro tebe udělám cokoli, proto tahle maškaráda… Chci ti tímhle jen naznačit, že když po mě budeš chtít, abych skočil z mostu, já skočím, když budeš chtít, abych někoho zabil, já ho zabiju a když… když budeš chtít, abych byl dívka, tak se jí pro tebe moc rád stanu. Udělám pro tebe cokoli krom jedné věci… nikdy… opakuji nikdy… SE NEVZDÁM!!!"
Náhle Katze, Jack a Brian znovu začali hrát a po předehře Andrew začal zpívat.
"ke komu myslíš, že mluvil?"
"Ke Katzemu, to je jasný ne?"
"A co je to za písničku tu neznám."
"Bude to nějaká nová."
"Asi složená výhradně pro Katzeho," špitali si mezi sebou fanynky, které byly Andrewovým výstupem unešeny.
"Andrew…," vydechl znovu Gabriel a do očí se mu nahrnuly slzy.
Ester se na něj chvíli dívala, pak jí to všechno docvaklo a pousmála se.
"Páni, to byl teda výstup a ta dívčí uniforma…," nevěřil vlastním očím Stanley.
"Odcházím," řekl Zophiel.
"Ne! Zůstaň tu ještě, chci, abys šel se mnou do zákulisí."
"Proč bych měl?"
"Prosím… neptej se proč a zkus mi chvíli důvěřovat. A navíc jsem si jistý, že Gabriel tam půjde také."
To Zophiela přesvědčilo.
"Tak dobře," zabručel a znovu se posadil.
Píseň pomalu skončila. Andrew naposledy promluvil.
"Vím, že tuhle písničku neznáte. Složil jsem ji teprve nedávno a tentokrát kompletně celou i s hudbou, jak jste jistě pochopili, je věnovaná té nejmenované osobě, ke které jsem tu předtím mluvil. Tato píseň se jmenuje I will never give up a já to myslím smrtelně vážně. Ale teď už se s vámi musíme rozloučit. Dobrou noc!!!"
Koncert byl u konce a Stanley a Zophiel se vydali směrem k zákulisí.
"Jdeš do zákulisí?," zeptala se Ester.
"Ano. Ty také?," na to Gabriel.
"Jo. Půjdeme spolu?"
"Jasně," usmál se Gabriel a šli.
"Ahoj, Gábi," usmíval se Andrew. "Moc jsem se na tebe… těšil…"
Andrew uviděl Zophiela. Ztuhl. Oba se na sebe chladně zadívali. Téměř se vzájemně zabíjeli pohledy. Atmosféra kolem náhle potemněla.
"Co jsem to udělal?," vzdychl Jack.

Rozplakal se a utíkal pryč…

Pokračování příště Líbající
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hin :3 Hin :3 | 1. září 2013 v 14:53 | Reagovat

Žobí *-* ~teším sa na pokračovanie ^^

2 Lilyan*** Lilyan*** | 2. září 2013 v 20:36 | Reagovat

To je krásné <33 Chtělo by to dalšííí :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama