Lights - camera - KISS!!! (3.díl)

9. července 2013 v 23:28 | Samuel |  Starší povídky
No tak konečně, pár dní zpoždění, ale přecijen už je to tady. Dopsal jsem třetí díl LCK! Doufám, že se bude líbit a že tuto povídku budete číst i nadále. Někdo se nám tu zamiloval. Kdo do koho? Budou jeho city opětované? Jak se to semele? No tohle se můžete dozvědět, když si tento třetí díl přečtete XDDDD


Třetí den v nové škole a Gabriel se cítil hrozně šťastný. Na cestě do školy opět potkal Zophiela a tak šli spolu. Zazvonilo na začátek vyučování a za chvíli vešel do třídy učitel. Gabriel se rozhlížel po třídě.
"Kde je Andrew?"
"Už včera jsem ti říkal, aby sis ho nevšímal. Je to celebrita, asi mu prostě dneska něco vlezlo do vyučovací doby, to se stává, že věčně někdo chybí," odpověděl mu Zophiel.
"Jenže on je přeci zpěvák v kapele FieryFour."
"No právě, třeba má nějaký ranní koncert nebo co já vím."
"Jenže Jack, Brian i Katze jsou tady," nadhodil Gabriel.
"Ty si ho nepřestaneš všímat, viď?"
"Ovšemže ne, je to můj kamarád."
Hodina brzy skončila a zvonilo na přestávku. Gabriel pomalu přišel ke Katzemu. Ten si zrovna četl.
"Co čteš?," zeptal se Gabriel, aby nějak začal rozhovor.
"Jen takovou encyklopedii o koních, to by tě asi nezajímalo."
"Ty se zajímáš o koně?"
"Děláš si legraci? Já se učím jízdě na koni už od šesti let."
"Vážně? To je fakt něco."
"Miluji koně, ale popravdě mnohem víc než koně zbožňuji karty, věřím, že bych byl schopný prohrát koně v kartách," zasmál se Katze.
"To snad zase ne," rozesmál se Gabriel.
"Ale kvůli tomu si za mnou nepřišel ne?"
Gabriel se zarazil.
"No vlastně… chtěl jsem se zeptat, jestli nevíš, kde je Andrew?"
"Doma, není mu dobře."
"Bude v pořádku?," zeptal se Gabriel starostlivě.
Katze se odmlčel. Zamyslel se. Přemýšlel nad tím, co se stalo včera, když šel za Andrewem.

Katze dostihl Andrewa, zrovna když otevíral dveře od domu.
"Šel si pěšky? No naštěstí se zdá, že tě nikdo nepoznal."
"Katze? Co tu děláš?"
"Šel jsem za tebou."
"Pojď dovnitř."
Katze a Andrew zašli do domu a Andrew přinesl něco k pití.
"Andrew, co se ti to stalo?," zeptal se Katze.
"Já nevím, musel jsem pryč. Nedokázal jsem tam zůstat."
Katze se na něj smutně podíval.
"To kvůli tomu nováčkovi, že?"
Andrew se zarazil.
"Cože?"
"Nelíbí se ti, jak se s Zophielem spřátelili, že?"
"On je… tak milý… tak hrozně hodný, nemůže být s někým jako je Zophiel."
"Bojíš se?," Katze se na něj vážně podíval.
"Ano. Bojím se, že… že je taky špatný, že to jen hrál, já…"
"Proč ti na něm záleží?"
"Já… nevím… já… když si vybavím ten první den, jak jsme spolu strávili tolik času… já… já…"
"Co?"
"Když vyslovil mé jméno… když říkal… já se bojím nebo ty mě ochráníš, že. Bože můj."
"Ty jsi zamilovaný," pousmál se Katze.
Andrew na to nic neřekl. Jen sklopil hlavu a do očí se mu začaly hrnout slzy. Katze vstal, došel k němu a objal ho.

"Katze. Katze!"
Katze se probral ze zamyšlení.
"Promiň, já… no snad jo, myslím, že bude v pohodě, snad."
Gabriel měl strach. Katze se zdál nejistý tím, co říkal. Co mohlo Andrewovi být?
"Takže Andrew je nemocný?," ozval se mu za zády hlas.
Gabriel se prudce otočil, za ním stál Stanley.
"Ano. Promiň," řekl Katze.
"Co je mu?!," vykřikl Stanley, ale nezněl naštvaně spíš… ustaraně.
"To nepotřebuješ vědět," odbyl ho Katze.
Stanley se zdál zničený. Přiběhl k němu Jack.
"Neboj se, Stanley, on bude v pohodě."
"Jacku? Víš, že se o něj bojím."
Gabriel byl překvapený. Takže tenkrát to Stanley vážně dělal všechno jen z čisté lásky k Andrewovi. Gabrielovi začalo být líto, že ho za to Zophiel zbil.
"Gabrieli? Nechtěl by ses za ním podívat?," pousmál se Katze.
"Cože?," vyjekli naráz Gabriel, Stanley i Jack.
"Proč jeho tam vezmeš a Stanleyho ne?," rozzlobil se Jack.
"Uklidni se, Jacku. Sám bys mohl vědět, že když Katze něco dělá, má pro to důvod. Jeho rozhodnutí jsou vždy ta nejlepší, neříkám, že je bůh, ale sami víme, že je velmi moudrý a navíc… já možná tuším, co Andrewovi je," řekl Stanley.
Jack ztichl a už nic neříkal.
"Má rozhodnutí nejsou vždy správná. Ale řekněme, že jsem jednou udělal jedno hodně špatné rozhodnutí a následky mi pomáhají nezapomenout a díky této životní zkušenosti, jsou má současná rozhodnutí často správná," řekl Katze s vážným výrazem na tváři.
Gabriel se na Stanleyho a Jacka tázavě podíval. Ti mu pohledem naznačili, že nemají tušení, o čem Katze mluví. Zdálo se, že Katze je pro celou třídu jedna velká záhada a že jeho minulost by zajímala nejednoho z jeho spolužáků. Po škole vzal Katze Gabriela do své limuzíny a jeli k Andrewovi domů. Katze bez zvonění otevřel dveře a bez nějakého ohlášení vešli dovnitř. Zavedl Gabriela ke dveřím Andrewova pokoje a řekl, že počká v kuchyni. Gabriel opatrně zaklepal, nikdo nic neřekl, tak pomalu otevřel dveře a vešel dovnitř. Andrew byl schoulený pod dekou a zdálo se, že spí.
"Andrew?," začal opatrně Gabriel.
Andrew se polekal a otočil se. V očích měl slzy. Gabrielovi to došlo, on nespal, on brečel.
"G-Gabrieli? Co… co tady děláš?"
"Já jen… chtěl jsem tě vidět, měl jsem o tebe strach. Jsi v pořádku?"
"Prosím, nedívej se na mě."
"Andrew…"
Gabriel nechápal, co se děje. Proč Andrew pláče? Bolí ho něco?
"Promiň… jsem v pohodě, vážně."
"Proč pláčeš? Něco tě bolí?"
"Srdce, Gabrieli, srdce mě bolí."
"A byl si u doktora?"
"Gábi," Andrew se rozesmál. "Tady těžko pomůže doktor. Nikdo nezahojí lásku."
"Aha takhle. Někdo ti zlomil srdce? Někdo tě opustil? Nebo snad neopětovaná láska?"
"Nejspíš. Bojím se to tomu dotyčnému říct, ale asi jen těžko by mě miloval."
"Měl bys mu to říct a neztrácet hned naději," řekl Gabriel a posadil se na okraj postele.
Andrew se na něj chvíli díval, pak se posadil a zadíval se mu do očí. Pohladil ho po tváři a políbil ho. Gabriel vytřeštil oči, nechápal vůbec nic. Chtěl ho odstrčit, ale tělo ho neposlouchalo.
"Miluji tě, Gabrieli. Celý den jsem tady ležel a přemýšlel o tom. Je jedno, že se známe jen pár dní, strávil jsem s tebou víc času než kdokoli jiný ve třídě a já… už na první pohled, když jsem tě spatřil, něco mě k tobě táhlo. Mám tě rád. Odpusť mi, ale to tys mi to poradil, já bych ti to sám od sebe nikdy neřekl."
"Já… nevím, co na to říct… já totiž… já…"
Gabrielovi se nahrnuly slzy do očí.
"Promiň, já věděl, že bys jen těžko opětoval mé city."
"O to nejde Andrew."
"Co?"
"Jde o to… Je pravda, že tě nemiluji a… jak ti to říct… je mi líto, že ses musel zamilovat zrovna do mě."
"Jak to myslíš?"
"Já… já jsem… jsem heterosexuál… promiň."
Andrew se na Gabriela díval, v životě by ho nenapadlo, že uslyší zrovna tohle. Zato Gabriel se mu nedokázal podívat do očí.
"Ale… proč si teda nastoupil do naší třídy? Já to… tohle fakt nechápu."
"Ty to nechápeš? Je to úžasný způsob, jak si udržet popularitu, i když zrovna nemám moc, co dělat. Potřebuji si najít skupinu, ve které bych mohl hrát a tahle třída je na něco takového to pravé. Pochop to, je to stálý přísun peněz a slávy, než si najdu kapelu. Už tomu rozumíš?"
"Takže takhle to je. To já moc dobře chápu. Spousta kluků od nás začínala takhle, i když FieryFour není zrovna ten případ. My jsme se dali dohromady předtím a pak jsme se rozhodli všichni společně nastoupit do téhle třídy. Asi hlavně proto, abychom nemuseli skrývat, jací jsme, jelikož ani jednoho z nás dívky moc nepřitahují."
"No to mě ano. Je mi to líto."
Andrew se usmál.
"A víš co? Já jsem rád. Jsem rád, že jsi na holky. Vlastně celkem dost rád."
"Co?," nechápal Gabriel. "Ale tvé city…"
"Má láska k tobě je hlavně ráda, že nemiluješ Zophiela," rozesmál se Andrew.
"Cože? Jak tě napadlo, že bych ho… bože vždyť on je tak krutý. Oba na tom druhém vidíme jen peníze, nic víc."
Gabriel se taky rozesmál. Katze stál za dveřmi. Když uslyšel ten radostný smích, pousmál se.

"Tak tohle je určitě začátek něčeho velkého. No bude to zajímavé."

Pokračování příště Líbající
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hin :3 Hin :3 | 10. července 2013 v 18:24 | Reagovat

Tak smutné T.T teším sa na pokračovanie :3

2 Lilyan*** Lilyan*** | 31. srpna 2013 v 20:49 | Reagovat

Taaak zase jdu číst dál :33 Je to skvělé :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama